aliceingarden (aliceingarden) wrote,
aliceingarden
aliceingarden

  • Mood:
  • Music:

Lemur je tu


A nese první dárek. Omlouvá se, že není schopen dodržet pořadí žadatelů; snad ho za to nesejmete sněhovou koulí. *zavři ty podělaný dveře, Jakeu! Mrzne mi Avatar! Ehm... no, nic.)
Fantazie žadatelů byla barvitá a témata o to zákeřnější, ale žádné z nich nebylo zákeřnější, než to, co si na mě při včerejší návštěvě dodatečně vymyslela Břečťanová. Víte vy, co si přeje? Ona chce... *přivírá oči a ocásek se jí lehce zachvívá*... ona chce HET! A nejen to - ona si přeje Mařenku!
S jedním z mých nejmilovanějších literárních detektivů ze všech! Přesné zadání znělo:
Zvláštní agent Pendergast a Eve Berry, odbornice na cizí jazyky.
Tedy, tedy... jediné, co Břečťanovy touhy omlouvá, je fakt, že se v pendergastovské sérii ještě nedostala ke knize, v níž se objevuje Viola. Ale budiž, má to mít. *červená se už teď*
Nutné ujištění: toho rozkošně divného agenta mají na triku pánové Douglas Preston a Lincoln Child. Máme je za to moc rádi. James Bond nechť se kráčí vycpat. :o)


                                                           On to neudělá...

On to neudělá, tím si mohla být jistá. Jestli totiž ještě existovalo něco jako jižanský gentleman v pravém slova smyslu, byl to on. Věděla, že pochází z vážené neworleanské rodiny a také se – čistě ze zvědavosti – nenápadně pokusila zjistit víc, ale odhalil její snahy tak rychle, až ji to uvedlo do rozpaků. Byla by čekala, že člověk tak rezervovaný a na soukromí bazírující udělá kvůli něčemu takovému pořádný brajgl – ona by ho tedy udělala – ale Aloysius Pendergast ji šokoval podruhé. Nekomentoval to. Jen jí s nečitelným poloúsměvem sebral z rozechvělých rukou obrovské rodinné album, zaklapl ho a vrátil zpátky do knihovny. Než se otočil na podpatku a vykročil zpátky ke své sbírce bonsají, věnoval jí zamyšlený pohled.

„Až tu skončíte, slečno Eve, tak prosím zamkněte a klíče nechte u pana Proctora,“ požádal ji.

„Samozřejmě,“ dokázala hlesnout. Míru vlastní vyklepanosti si uvědomila až v okamžiku, kdy opustil místnost. Stála tam jako pitomec a sledovala, kterak se jí třesou ruce. Až po dvou minutách si s ušima zbarvenýma do purpurova uvědomila hlavní důvod toho všeho. Nešlo jen o to, že ji přistihl.

On se jí DOTKL!

To nebyla náhoda, ačkoli to tak vypadalo a nejspíš také vypadat MĚLO.

Pohladil ji po ruce, když si bral to album.

On.

Agent, který si ji jakýmsi zázrakem přizval ke spolupráci na případu a teď měl báječný důvod ji za všetečné a nevítané šmejdící aktivity jednoduše vyrazit. Ale neudělal to. Proč to neudělal? Expertů s její specializací byla spousta. Mohl si vybírat. Mohl najmout nějakého vetchého japanologa se sedmi křížky na hrbu a smrtícím smyslem pro povinnost. Nebo hubeného, geekovitého studenta, který používá nihongo stejně přirozeně jako počítačový slang. Někoho, kdo by prostě překládal materiály a v životě by ho nenapadlo, hrabat se Aloysiovi v soukromí.

Někoho, kdo se nerozklepe, když slyší jeho medový neworleanský akcent.

Někoho, kdo ve skrytu duše netouží vědět, jak hebká je pokožka pod bezchybným černým sakem.

Do háje a ještě jednou do háje. Už v tom zase lítala, tím to bylo. A jediné, co ji ještě mohlo uklidnit, byl fakt, že on meze profesionality NIKDY nepřekročí. On by to neudělal. Protože jestli existuje něco jako jižanský gentleman…

„Eve?“ ozval se z vedlejší místnosti jeho hlas.
„Ano?“ vyjekla srandovním hláskem. Teď se cítila dvojnásob přistiženě a rudýma ušima to nebylo.

„Promiňte, mohla byste sem prosím ještě na chvilku jít?“

„Ehm, ano,“ zavolala a vykročila ke dveřím.

Ze všech místností, do nichž jí ve svém bytě laskavě umožnil přístup, se jí tahle líbila nejvíc. Bylo to pološero, zvláštní vůně a zurčení vody velice rychle odplavovalo stres. Dovedla si představit, jak právě tady odpočívá, ačkoli ho nikdy odpočívat nezahlédla.

Stál u nízkého stolku s jednou z bonsají, a když rozpačitě přistoupila blíž, ustoupil, odkryl jí výhled a řekl: „Tadááá.“

Zmohla se na pouhé: „Eh?“

Aloysius Pendergast se usmál.

„U všech svatých, nekoukejte tak překvapeně, slečno Berryová. Dokonce i já mám své drobné slabůstky. A někdy potřebuji říct tadááá a počkat, co vy na to. Nuže?“

„Nuže?“ opakovala fascinovaně.

Acer palmatum, červená forma,“ pokynul jemnou bílou rukou k miniaturnímu stromečku. „Jak se vám líbí?“

Pomalu přistoupila ještě blíž.

„Je nádherný. Mám javory ráda.“

Vás taky, zaskřehotal jakýsi poťouchlý skřet hluboko v jejím podvědomí. Děkovala všem božstvům, že Pendergast neumí číst myšlenky – ačkoli ho kolegové a mnozí obvinění podezírají ze schopností téměř nadpřirozených.

„Děkuji,“ řekl.

„Omlouvám se!“ vyletělo jí z pusy, než tomu dokázala zabránit.

„Prosím?“ zvedl obočí.

„Omlouvám se, že jsem… že jsem vám sáhla… tedy, chci říct…“

„Ušetřete si vysvětlování, věděl jsem, že to zkusíte. Budiž vám útěchou, že prozatím pohořel každý. Ale ujišťuji vás, že jste o nic nepřišla – můj soukromý život a vše, co s ním souvisí, je záležitost nesmírně nudná.“

„Promiňte, ale tomu nevěřím.“

„To vás nepřesvědčil ani fakt, že musím zavolat vás – docela cizího člověka a spolupracovníka na případu – abych konečně mohl říct svoje tadááá?“

Eve zamrkala. Bylo hodně těžké nevyprsknout smíchy. A bylo děsivé, jak se Aloysius každou vteřinou stával lidštějším.

„Víte, že bylo moc milé to slyšet?“

„Vy jste milá,“ prohlásil.

Kdyby se právě nacházeli v kresleném seriálu, břinkla by její čelist efektně o podlahu – takhle se zastavila přesně tam, kde se podle anatomických náležitostí zastavit měla.

Pendergast zvedl ruce a jemně jí stiskl ramena.

„Teď koukejte zavřít oči,“ doporučil jí tónem, který nevěstil nic dobrého. „Hodlám se totiž přestat chovat jako gentleman a nerad bych, abyste to viděla.“

Subarashi, blesklo jí zmámeným (překladatelským) mozkem a pak už necítila nic jiného, než nešetrné smýknutí kamsi dozadu, jeho rty na svých a mramorovou stěnu s vodopádem, který jí stékal po ramenou.

 

Víte, ono je vlastně možné, že jižanští gentlemani v pravém slova smyslu už neexistují. Eve Berry to bylo srdečně fuk. Obecně vzato – autorce taky.

Veselé Vánoce, milá Břečťanová!

 

 

                                                                    Konec

 

Tags: blbůstky, dárky, pendergast
Subscribe

  • Další nadílka

    Druhý dárek ze čtyř. Dnes 300 slov pro Iantoucha. Snad se mu budou aspoň trochu líbit. Název: Veselé…

  • Vánoční resty

    Hádáte správně! Dnes se naděluje.:) Dary budou celkem čtyři, něco dnes a něco zítra. První žadatel neupřesnil…

  • Pro Nočního opeřence

    Ty víš proč.:) „Poslední varování. Nedělej to,“ řekl jsem. Bylo mi jasné, že co do…

  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your reply will be screened

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 12 comments

  • Další nadílka

    Druhý dárek ze čtyř. Dnes 300 slov pro Iantoucha. Snad se mu budou aspoň trochu líbit. Název: Veselé…

  • Vánoční resty

    Hádáte správně! Dnes se naděluje.:) Dary budou celkem čtyři, něco dnes a něco zítra. První žadatel neupřesnil…

  • Pro Nočního opeřence

    Ty víš proč.:) „Poslední varování. Nedělej to,“ řekl jsem. Bylo mi jasné, že co do…