?

Log in

No account? Create an account

Previous Entry

Náplavka

V rámci kempovacího šílenství vznikají strašné věci. Takhle metablbina je jednou z nich. Literární kvality nevalné, ale jak praví klasik - mosí to bét. Aby se z toho člověk nezbláznil.

Věnováno: Iantovi s Elrondem, JBP, Birute a dalším pachatelům.

Vypadá úplně normálně. Bílé tričko a rozepnutá kostkovaná košile; tak trochu devadesátkovej grunge, ale tím všechny podobné asociace končí. Tmavé vlasy, ostříhané na slušného hocha. Krátké kalhoty. Teprve až když přijdete blíž, zaznamenáte to světlo, chvění vzduchu kolem něj – neklamný důkaz, že tu nemá co pohledávat.
Že tu ve skutečnosti je a zároveň není.
Relikt z doby, kdy se hrálo podle jednodušších pravidel, klaďasové měli vznešené ideály a do Přístavní čtvrti nebylo radno chodit.

Náplavka je touhle dobou poloprázdná -hipsteři jsou teplomilní a párečky dorazí o něco později, - přesto si mně všimne na poslední chvíli. Usměje se. Neřekne nic, jen poplácá na studený kámen vedle svého hubeného zadku a znovu se pohodlně opře. Dívám se, jak s přimhouřenýma očima pozoruje protější smíchovský břeh a špinavá hladina Vltavy odráží jeho bosá chodidla. Taky špinavá.
„Měl jsem sandály,“ vysvětlí, jako by mi četl myšlenky. „Ale jeden mi spadl do vody, takže bylo zbytečný nechávat si ten druhej.“
„To dává smysl.“
„Dáte si cígo?“
„Nekouřím.“
„Neměla byste modrý okýnko, jo?“ zašklebí se pobaveně.
„No právě!“ vrátím mu úšklebek a uvolněně se rozesměju – v jeho postoji je něco totálně odzbrojujícího. Představit si, jak na tu svou bezstarostnou spratkovitost v klidu utáhne celou partu grázlíků, není vůbec těžké.
„Teď beze srandy,“ řekne, „oceňuju, že jste si troufla přijít. Protože já tu knihu čet a nevypadám v ní jako týpek, kterýho by lidi zrovna vyhledávali. Kromě policajtů, teda.“
Na pár vteřin se odmlčí, jeho rozpaky jsou skoro hmatatelné, ale než se stihnu nadechnout k odpovědi, dodá:
„Vypadám v tý knize jako pitomec.“
„Oba víme, že nic takovýho nejsi.“
Myslím to vážně. Proto jsem tady. Díky neschopnosti vnímat ty kluky a jejich příběh černobíle. Kvůli touze najít další vrstvy.
„Ale BYLA jste zvědavá, co?“ zazubí se. Po kratičkém záchvěvu studu není ani památky, čert ví, jestli se mi jen nezdál. „Jestli tu náhodou nebude čekat nějakej neandrtálec. Výrazný nadočnicový oblouky, zlomenej nos, IQ tak osmdesát. Původně jsme vám s klukama chtěli sehrát malý divadýlko – Vilemín tu chodí na konzervatoř a přišlo mu to jako výbornej nápad, ale Lexa pak usoudil, že by někdo mohl zavolat poldy, tak jsme se na to vykašlali.“
„Což je dobře, protože bych vám to spolkla i s navijákem a mohla dostat infarkt.“
„Ale kulový, užila byste si to,“ zachechtá se. Nemůžu se na něj zlobit. Má úplnou pravdu.
„Počkej, nebyl Vilemín čirou náhodou někde v Kodani?“
„Jo, to byl,“ řekne a konečně si zapálí. „Před pár lety do toho s Dražanem praštili a od tý doby je zpátky.“
Otevřu pusu. Znovu ji zavřu. Poočku na mně zamžourá.
„Nevypadáte překvapeně,“ konstatuje.
„Nejsem.“
„Tak, to je první věc, která už v knize být nemohla. A pak ještě, kde se to opravdu stalo, ale to vám říct nemůžu – slíbili jsme to.“
„Dobře, tak odhad. Přístavní čtvrť asi nebude Podolí nebo tak něco? Není to jen jedno konkrétní místo.“
„Jdete na to fikaně. Ale já to fakt nemůžu potvrdit ani vyvrátit. A rovnou upozorňuju, že Vilemín vám to taky neřekne, páč to bych z něj vymlátil duši,“ dodá pochmurným tónem. Podívám se mu do očí.
Dvě vteřiny. Tři.
Déle vážný výraz neudrží.
„Vy už mi to nebaštíte, co?“ směje se jako pětiletý. Mám chuť hrábnout mu do vlasů jako mladšímu bráchovi, ale pochopitelně to neudělám. Pořád existuje pár pravidel, která musíte dodržovat.
„Dobře,“ řekne Michal.
„Uděláme dohodu. Dám vám pár stop, zavedu vás na některý místa. A na oplátku mi taky něco řeknete.“
„Co chceš vědět?“
„Pro začátek,“ zvedne se a podá mi hubenou ruku se zjizvenými klouby, „jestli si dáte pivo.“
„Můj kamarád říká, že některé historky nejde vyprávět zastřízliva. Jdeme?“
„Jdeme,“ zasměje se Přístavní grázl.

Náplavka se pomalu zalidňuje a na nábřeží kvílí sanitky. Praha sténá horkem tak strašlivým, že rozlaďuje housle, probouzí v lidech sentiment a tahá z děr vzpomínky, kolem kterých by se mohla pohodlně stočit.
Vyrážíme přes nejbližší most. Hledat stará místa a útržky příběhu, který tu je a možná není.

Comments

( 8 comments — Leave a comment )
iantouch
Jul. 13th, 2015 07:26 pm (UTC)
To je boží! :)
aliceingarden
Jul. 15th, 2015 02:56 pm (UTC)
Kuju.:D
tujeanne
Jul. 13th, 2015 08:23 pm (UTC)
Já se budu jenom připitoměle culit, jo. :)
aliceingarden
Jul. 15th, 2015 02:56 pm (UTC)
To je náhodou dobrá reakce.:)
spiritofdream
Jul. 15th, 2015 10:27 pm (UTC)
Líbí! (Já vím, jsem touze kounstruktivní)
aliceingarden
Jul. 17th, 2015 11:27 am (UTC)
Však nemusí být vždycky konstrukce, stačí malej přehoz.;)
josika
Jul. 19th, 2015 09:50 pm (UTC)
Jééé... schovávací povídka se našla! To je pěkný. Von je takovej... grázl. A má to moc dobrou atmosféru.
aliceingarden
Aug. 4th, 2015 04:04 pm (UTC)
To jsem ráda.:) Což, grázl on je, ale roztomilý.:)
( 8 comments — Leave a comment )

Profile

Aha
aliceingarden
aliceingarden

Latest Month

July 2015
S M T W T F S
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 

Tags

Powered by LiveJournal.com
Designed by Paulina Bozek