aliceingarden

Kdyby to teda čirou náááhodou někoho zajímalo... Něco pro Vás mám. Něco malého. Teda, ne zas tak malého, abychom si rozuměli. Maminka vždycky říkala, že je lepší vyhořet, než se stěhovat, a já jí zcela dávám za pravdu. Tedy, ne, že by ten otravný tvor měl tak těžké kufry, to určitě ne. Ale bylo ho dost...
Tenhle dárek jste čistě teoreticky vzato měli dostat až v pondělí, ale kdo ví, co bude. Dobrá, nebudu to rozmazávat, snad jen - sypte rozbalovat. A užijte si poslední listopadový víkend.

Pořád nedokážu dokumentovat. Hlavou se mi honí neuvěřitelná spousta volovin, ale napsat něco - cokoli - rozumného, to ne. To ani náhodou. Ale protože souběžně pracuji na něčem, z čeho někteří nemnozí z vás budou mít (možná) docela radost, a protože uplynuvší Zvěrosraz už velmi realisticky popsala spiritofdream, budu stručný Lemur.
Vidět po takové době Zvířátka a Rostlinky bylo milé. Velice milé. Všem zúčastněným se při této příležitosti omlouvám, že se mnou tentokrát nebyla až taková sranda. Ale líbilo se mi to, ne že ne. Dokonce moc. (Tak jo, já se vám přiznám - jistou část lemuří osobnosti nesmírně těší fakt, že některé osoby zůstávají stejně hravé, střelené a pekelně chtipné, jako bývaly dřív. Je milé zjistit, že aspoň na některé náležitosti lemuřího žití zůstávají stabilní, když mu realita škube kobecem pod nohama.) Jo, a mám vás všechny moc ráda, kdybyste to čirou náhodou nevěděly. *malý, nenápadný lemur*
Tak. A teď už zmizni, sentimente - potřebuju zaznamenat pár zcela racionálních postřehů.
* Ebě to se stojanem fakt slušelo. Doufám, že jim to navzdory okolnostem nakonec vyjde.
* Já už se na ten Máj sakra musím podívat. (A budu se snažit zapomenout na to, co řekl brácha. "Jo, na to nás vzala češtinářka. Docela dobrý. Furt se tam souložilo." No, možná. Ale obávám se, že kanonický pairing asi nebude to, co bych ocenila, jestli mi rozumíte.XD)
* Musím vybalit skicák a tužky. (Přípodotek zdánlivě mimo mísu, ale brzy pochopíte.)
* Chci chlapa! Jednoho úplně konkrétního! A je mi fuk, že nevypadá jako chlap! (I tenhle přípodotek zanedlouho pochopíte.)
* Už vím, proč je sex v přírodě rajcovní. Souvisí to se sušenkama.
* Čím víc se některé postavy pokoušíte zahnat a vysvětlit jim, že o nich tady prostě psát nesmíte a nemůžete, s tím větší pravděpodobností se vás budou držet jako klíště a nějaký příběh vám vnutí.
* Dokážu dopsat dopis! Za obsah ovšem neručím.
* Jsem kofeinový lemur! A líbí se mi to.
* Nestačím koukat. Ale budu si číst.:o)

Konečně jsem se dokopala k tomu, nastrkat na rajče těch pár fotek (různorodé kvality) z posledních čtrnácti dnů... Díky jakési chybě v systému jsem tak činila dvakrát a nebylo to pěkné. Jak ale říká Christopher Moore: někdo tu špinavou práci dělat musí...
Docela dobré zprávy: ze zdánlivě bezedných vykopávek, prováděných v jisté omšelé krabici od bot, byl vyzdvihnut velmi překvapivý, napůl zapomenutý fragment Prevíta. Je to kruté. Je to rouhačské. Chcete kousek?
Zprávy ne tak dobré: jeden z mrňavých hajzlíků našeptavačů si s urputností sobě vlastní definitvně prosadil, aby se hostem Velké Postreinkarnační pařby stal též... ehm, Viscontiho bývalý milenec. Jistě, o tom jsme uvažovali. Do posledního okamžiku jsem ale doufala, že se z toho nakonec vykroutím. Ten rakušák je totiž ještě naživu a prevítí argument "Však ty si ho už nějak přizabiješ" mi nepřipadal dvakrát etický. Otázkou je, zda se tu etikou může ohánět někdo, kdo stvořil Frankieho, šíleného kazatele. Nicméně, budou mít, co chtějí. Ale jestli mě krom ortodoxních příznivců různorodého spektra žánrů přijede zabít taky ještě nějaký fanoušek pana Bergera, budou mít po žížalkách nadobro. Tak.
Obávám se, že Pana Nepolapitelného dostanete až zítra. Jeden kousek mi tam pořád nějak... drhne, a štve mě to, neboť jsem se pošetile radovala, že hotovo. Stejně jsem už dávno získala pověst slibotechny, co neustále porušuje přikázání Neslíbíš termín bližnímu svému. Ale tohle doopravdy... ehm. Raději snad mlčet.
Jen tak mimochodem, opět jsem zjistila, že do šuplíku umím psát skvěle... *sarkastický lemur* Psát do šuplíku je ale někdy jediný způsob, jak ulevit utýrané hlavě, úplně se nezbláznit a zároveň nenutit osoby blízké, zvedat nad texty oči v sloup. Výmluva? To si pište.
Úplně nejdůležitější přípodotek: NA VŠECHNY ZÚČASTNĚNÉ SE STRAŠLIVĚ TĚŠÍM!

... tumáte pár vcelku nepodstatných upozorňujíků na věci okolostojíčné, současné i budoucí.
* Zvěrosraz bude. 22. 11. Na obvyklém místě, pokud se nerozhodne(me) jinak. Podrobnější informace telefonicky, nebo mailmo.
* K záležitostem, připraveným ke zveřejnění... Pan Nepolapitelný je dopsán. Na IDLM se pracuje.
* Informace pro ty, co se čas od času vyskytují na Intergalaktickém dálničním úseku: Katze už zase vrní. Vrní a vrní a vrní.
* Krásný prevít se hodlá nasáčkovat na Velkou postreinkarnační pařbu. Zkusíme mu to překazit. Zanedlouho a jinde.
* Konečně mám tu správnou motivaci. Juché.

Víte, já vážně miluju lidi, kteří pod svou vážnou, skrznaskrz seriózní a převelice profesionální stránkou skrývají nadšení, dětskou radost z maličkostí a taky - a to je velmi důležité - schopnost, zdravě si utahovat ze sebe sama. (A osobně se domnívám, že mám obrovské štěstí, že mne pár takových jedinců obklopuje, inspiruje a drží nad vodou, když je zle. Díky, díky moc, Spojenci moji! *mává a posílá polibek* Ehm, to jen tak na okraj.)
Proč se o tom ale zmiňuju? No, před pár dny mi jeden kamarád poslal mail s odkazem na web jistého profesora fyziky z CALTECH (California Institute of Technology). Nejdřív jsem netušila proč - za normálních okolností se totiž fyzikářů docela bojím - ale pak jsem klikla a začala íkat nadšením. Uvědomila jsem si totiž, že profesora Libbrechta vlastně znám. Že jsem o něm docela nedávno shlédla nějaký pořad a byla hrozitánsky nadšená jeho nadšením pro to, co dělá. Že skoro dokonale splňuje to, o čem se smiňuji na začátku článku. Dokonalý profesionál. Seriózní badatel. A zároveň... chlápek, který fotí sněhové vločky.
Jsem okouzlený Lemur.:o)

No, spíš by se slušelo napsat zmrzlý lemur, ale to jsme teď asi všichni, tak proč to zbytečně rozmazávat. Mám za sebou trysk po úřadech, jsem promočená až na podsadu, srkám (urologický) čaj a pořád se nějak nemůžu zahřát. (Lemuří chřipka?). V hlavě se mi - krom věcí praktických a k přežití nezbytných - tetelí jeden příběh. A taky si od probuzení broukám jednu písničku, kterou jsem neslyšela strašně, ale strašně dlouho. Zpívá ji ženská s absolutně oužasným hlasem...
 A víte co? Já vám ji pustím... zatímco budu přemýšlet.

Slibuji. Slibuji, že se nebudu poťouchle navážet do fandomů, které nejsou tak úplně "moje". Vážně. Opravdu. Už nikdy nikomu nebudu tvrdit, že... že se staropanenské protestantky občas nekoupou samy. Že Hadi v letadle (zvrací) a občas si v Bethanině zahrádce dají schůzku s Tomem Riddlem, "tím zajímavým mladíkem s ještě zajímavější vizí". Že Iason Mink pokládá za nesmírně zajímavé pohovořit s agentem Mulderem a má velkou srandu z toho, jak Scullyová reaguje na jeho feromony...
Takže tady máte třetí a poslední kousek. Polož tu tyč z hrazdy, spiritofdream, už budu hodná. Pak už tvé oblíbené akrobatky fakt nechám na pokoji.:o)
Varování: Mé oblíbené kocovinové klišé. A budu zlá. Budu na toho francouzského parchanta MOC zlá.:o)


( Třetí kousek )

Díky všem přinahlížejícím čarodějným mocnostem - ten podělanej dort na oslavu tátových narozenin je KONEČNĚ hotov. Koukněte.
Nenávidím krém. Nesnáším marcipán! Chci kyselý rybičky.

Venku je nádherně. Fotky z foťáku - všech dvatisíce devětsetdevadesátdevět - jsou staženy a uskladněny. (Snad bezpečně, páč se v nich skrývá i malý, ale zato nenahraditelný kus budoucí únorové výstav(k)y. Až přijdu domů, vrhnu se na hroudu marcipánové hmoty, která se výhružně krčí v ledničce a sním ji   s pomocí veškerých magických potvor, co se momentálně tetelí kolem z ní ( doufejme) vytvořím šílené dekorace na ještě šílenější dort. Táta má totiž narozeniny. Oslava-neoslava proběhne zítra a pocity z ní mám smíšené. Z rodinných oslav zpravidla velmi brzy prchám. A ne, že bych neměla důvod...
( Read more... )

Ještě? Vy chcete ještě, Křečku a Medvěde? No dobrá, ale varujík - tohle vzniklo následkem extra silného, přes noc louhovaného Karkade, který jsem ráno dopila z termosky... Ten čaj je úžasný. A fakticky zlepšuje náladu. Teda - možná ji zlepšuje až moc.
Nemohla jsem spát. A dostávala nevysvětlitelné záchvaty smíchu...

                                                                      ***
( Druhý kousek ze tří... )

Varujík - tohle nebude pěkné. Ani přátelské. A ňuchací už vůbec ne. Tohle je krvelačné, brutální, nefér a zlé. Proč? Jednoduše proto, že jsem zákeřný lemur, který rád některým postavám provádí ošklivé věci. Zvlášť záporným postavám. A pohádkovým záporným postavám zejména. Promiňte, ale on si o to vysloveně říkal...
Tak jo, povězme si něco létání. Povězme si něco o hormonech. A povězme si něco o tom, jak se to má s onou pestrobarevnou pohádkovostí doopravdy...
Této povídce by se měli vyhnout: chorobní optimisté a ortodoxní fanynky předlohy. Čtenáři černohumorní, otevření a zdravě cyničtí nechť kliknou a nechají si chutnat.:o)


( Read more... )



 

Venku je hnusná zima. Podzim jak má být. Mlhavo, sajrajt a deprese... jako každý rok touto dobou. Nevím proč, ale pokaždé mám sto chutí nalít si grog, přikrojit kolečko pomeranče a přidat pár hřebíčků, uvelebit se v křesle a do uší si pustit něco, co mám neodvolatelně spojené se sluncem. S teplem. A s příbojem, to hlavně...
Dámy a pánové - UB40 a Robert Palmer.

Dobrá, už bych tu potrhlou "mysteriózní detektivku" taky měla dopsat, že? Já to zkusím... Kde jsme to skončili?
Pan Nepolapitelný konečně otevřel tuhle knihu a lecos mu začíná docházet...
Laura Joh za ním netrpělivě spěchá k bráně do zahrady Rikugien...
Joritomo byl z důvodů zcela jasných a pochopitelných z případu odvolán...
Komoří Janagisawa - uvězněný v podpalubí ošuntělé rybářské bárky - dělá, co může...
Zkrátka - démony minulosti neumlčíte. Jejich ošklivé zubaté stíny jsou všude kolem. A uhlazenou tváří současného Tokia už zase prosakuje tokugawské Edo.

( Za Laurou tudy... )

                                                                            

Koukněte, já VÍM, že tahle komedie má svoje slabiny... Ale otevřeně přiznávám, že TUHLE scénu miluju a naposledy jsem u ní brečela smíchy dneska ráno.
Kevin Kline je boží (sisinka)! XD

Tedy, já doufám, že je to ta správná verze... Na tomhle počítači si video nepřehraju. Každopádně - zahlédneš-li tam Grissoma, jsi doma.:o)

Aby ta hrstka z vás, která čte, věděla, že je naživu. JE! A má spoustu práce s chystáním jistého... překvapení, o němž se někteří z vás dozvědí  něco víc přesně za 13 dní. *nepřestává kryptit, protože musí*
Jinak ještě stihl: trochu výletovat, udělat nějaké (doufejme slušné) fotky, navázat pár užitečných kontaktů, připravit lemurmobil na technickou (juché!), oslavit - trošku, ale příjemně - svátek, zjistit jistou nesmírně černohumornou, ale přece jen vtipnou skutečnost o ne zcela uplynuvší kauze... zkrátka toho navzdory dvojnásobné zaneprázdněnosti stihl moc, a je tomu moc rád.
A nabral síly a těší se na další boj. ŽE by to gris-gris FAKT fungovalo?:o)

P.S.: Pokud jsem někomu zapomněla poděkovat na sms přání, což se klidně mohlo stát, činím tak dodatečně! Děkujík. Objímajík.

Tak dál, dál... Kde jsem to skončila? Už vím! Doba nám temní, rtuť teploměru klesá níž, Lemur je vyčerpán a humor čím dál stupidnější. A před hospůdkou v Prasinkách stojí dva Noční tvorové, bolestně mžourají do denního pošmourna a u nohou jim leží rakev.
Vítejte ve světě bez králíčků...
 

 

( Read more... )